WOODLAND a KRNJEVAC

Do Srbska jsem přijel poprvé v roce 2006 jako ředitel firmy, která se na tamním trhu ucházela o zakázky při výstavbě malých vodních elektráren.

První věc, která mě zaujala, byl vztah Srbů k jídlu. Žádné uspěchané stolování, kdy stěží vnímáme, co vlastně jíme, ale doslova obřad. Pomalu jsem si zvykl, že i k snídani je potřeba vstávat o hodinu a půl dříve, aby vůbec byla šance, přijít včas na následující jednání.

Při odletu domů mi obchodní zástupce naší firmy, Ing. Rajko Radovanović, asi nejpoctivější člověk, se kterým jsem se v životě setkal, přinesl dárek – kilovou dózu medu. Se slovy, že je to jeho vlastní, domácí med a prosbou, ať mu nezapomenu napsat, jak mi chutnal.

Přiznám se, že do té doby jsem žádným velkým konzumentem medu nebyl a mé vědomosti

o něm byly minimální. Navíc jsem díky svému dědečkovi žil v přesvědčení, že jediný „správný“ med je jenom ten tmavý, lesní a že světlý med zcukernatí za pár dnů tak, že nejde ani vydlabat ze sklenice. Darovaný med byl asi nejsvětlejší, jaký jsem kdy v životě viděl. Proto skončil ve skříni v kanceláři.

Jak už to tak bývá, z mých omylů mě vyvedla náhoda. Asi po roce jsem – obložený posmrkanými kapesníky a s ucpaným nosem – požádal asistentku, aby mi uvařila čaj. Když jej nesla na stůl, jen tak mezi řečí utrousila, že na „takovou chřipajznu“ by to chtělo čaj s medem. A já si vzpomněl na odloženou sklenici medu ve skříni. Jaké bylo mé překvapení, když jsem ze skříně vytáhl sklenici plnou krásně čirého, tekutého medu. Od doby, co jsem jej „schoval“ se jeho konzistence vůbec nezměnila. Ze zvědavosti jsem med ochutnal, a od té doby jsem ztracený případ. Nevím, jestli to bylo následnou medovou kůrou (med + cibule, med + zázvor, a do čaje med + citron), ale chřipka, která se tvářila, že mě položí na 14 dnů, byla za 3 dny pryč.

Hned při další návštěvě Srbska jsem z Rajka tahal o medu veškeré informace. Zjistil jsem, že Rajko je léta jednou z hlavních osobností svazu tamních včelařů, a že o medu a jeho vlastnostech a účincích dokáže vyprávět hodiny. Dozvěděl jsem se, že ten první dárek, byl akátový med, který prakticky necukernatí. V tekutém stavu zůstává i několik let po vytočení, a proto se používá v kombinaci s ostatními potravinami – například ořechy, chilli papričkami, sezamovými semínky, a podobně – k výrobě medových delikates.

Srbsko je obecně orientováno na jednodruhové medy, z nichž hraje prim právě akátový med, ale velice oblíbené jsou i lipový med nebo med slunečnicový, ze kterého se, po smíchání s medem řepkovým, vyrábí speciální, krémový med.

Informace o zdravotních účincích jednotlivých medů, ale především jejich – pro každý druh naprosto specifická, vždy lahodná a příjemná chuť a vůně, mě přivedly na myšlenku, podělit se o toto všechno s ostatními Čechy. Výsledkem je naše nabídka jakostních medů WOODLAND a prémiových medů KRNJEVAC black label.

Kvalita, barva, vůně a chuť, to jsou atributy, ze kterých značky WOODLAND a KRNJEVAC black label nikdy neslevují.

Všem přeji dobrou chuť při spokojeném, zdravém mlsání…

 

Richard Houška